Chodí za mnou lidé a říkají, že jsou znuděni životem:“Co s tím mám dělat?“ Problémem není nuda, ta je jen vedlejším produktem. Jádro problému se nachází jinde: „Jste ochotni zkoumat a hledat? Jste připraveni na nová dobrodružství? S každým dobrodružstvím bývá spojeno riziko: člověk neví, co ho čeká. Možná se věci změní k lepšímu, možná bude vše ještě horší. Člověk nemá jistotu. Jisté je jen to, že život je nejistý. Člověk si může být jistý jen nejistotou, ničím jiným. Bojíte se změn, protože změny přinášejí novou zodpovědnost, nové výzvy. A vy nevíte, jestli byste je zvládli, a tak raději lpíte na starých věcech, protože tam jste zruční a šikovní mistři. Ale kdo ví, jak byste se vypořádali s něčím novým? Možná byste dál byli mistři, možná byste jimi už nebyli.
Pokud hledáte, musíte se pořád učit. Život je učební proces. Učení nikdy nepřestává. I v okamžiku smrti se učíte: učíte se, co je smrt. Takový člověk je vždy ochotný učit se nové věci.
Pamatujte si, že budoucnost patří jen tomu, kdo je připravený na neustálé změny, protože svět se mění tak rychle, že lidé, kteří lpějí na minulosti, budou hodně trpět. V minulosti tolik netrpěli. Trpěli hlavně ti, kteří se chtěli změnit. Nyní je to přesně naopak. Budoucnost patří lidem, kteří milují změnu, oslavují ji a jsou ochotni se měnit. Kdykoli je příležitost ke změně, nikdy ji nepromeškají. Budoucnost bude jejich a v dějinách lidstva nastane zásadní obrat. Lidé se posunou na novou rovinu.
Ale jak můžete oslavovat a radovat se, když lpíte na starých věcech? Žijete v hrobě, protože žijete v minulosti, v tom, co je mrtvé. Nedovolíte životu, aby k vám mohl proniknout. Je to stejné, jako kdyby si keř navykl na staré uschlé růže a sbíral spadané okvětní lístky – a bál se nových poupat a nových květů, bál se jara.
V takové situaci se nacházejí milióny lidí. Žije tak převážná většina, lpějí na zvadlých lístcích. Hromadí je a žijí ve vzpomínkách. Říkají tomu nostalgie, ale není to nic jiného než připoutanost.
Opravdový člověk není ani trochu nostalgický. Neohlíží se zpátky, protože minulost není. Žije v přítomném okamžiku a je otevřený budoucnosti. Přítomnost patří jemu a umožňuje mu přijímat budoucnost. Jeho dveře jsou pořád otevřeny větru a dešti a slunci. Je otevřeným prostorem.
Osho
